Úřady nemám rád. Nerad tam chodím, nerad s nimi jednám. Když už se s nimi musím potýkat, snažím se být maximálně připraven, abych vše odbyl pokud možno jednou návštěvou. Stejného ražení je i moje manželka. Ovšem po naší poslední zkušenosti s osazenstvem Úřadu práce na Praze 14 jsme svou strategii s aktivní spolupráce přehodnotili na pasivní odpor. Nebudu rozepisovat celou story do detailů, pokusím se to shrnout pouze ve zkratce.
Vše se točí okolo přechodu manželky z rodičovské na mateřskou dovolenou a o to, zda-li za měsíc květen, v němž hned z kraje nastoupila manželka na mateřskou, má dostat i rodičovský příspěvek či jeho poměrnou část. A kde že je problém?
- zatímco rodičovský příspěvek je v gesci Úřadu práce (podle bydliště), mateřskou má na starosti Státní správa sociálního zabezpečení (podle adresy zaměstnavatele). Ač je to v 21.století překvapující, tyto dva státní úřady s poměrně provázanou agendou si mezi sebou nedokážou vyměňovat žádné informace – písemně, telefonicky ani elektronicky. Vše musí hezky oblítat občan.
- Pokud občan nějakou dávku či příspěvek nechce (v našem případě víme, že na ni nárok nemáme), rozhodně to neznamená, že se úřední mašinérie zastavuje. Paradoxně po něm úřad chce naprosto stejné formuláře a potvrzení, jako kdyby dávku nárokoval. A když občan lejstra nedodá, dostane každý měsíc doporučený dopis s formulářem a varováním, že pokud nedodá, dávku nedostane. Nestačí ani čestné prohlášení, že dávku nechce. Zkrátka úřad chce svoje papíry a nedá pokoj, dokud je nedostane.
- Důvěře v úřad nepřidají ani takové situace, kdy se úřednice zeptá, co jí to nesete za formulář, byť na dveřích její kanceláře je tentýž formulář vzorově vyplněn a označen jako bezpodmínečně nutný. To, že na vyhledání konkrétního spisu v počítači potřebuje přizvat dvě kolegyně, které přijdou s kafíčkem v ruce a zůstanou potom na pokec, také úřadu na prestiži nedodá.
- Sice to přímo nesouvisí s výše popsanou absurditou, ale je s podivem, že do mnoha úřadů, kam stát maminky po porodu hodí, se nadá vjet s kočárkem, a když už dá, jsou příslušné kanceláře minimálně ve druhém patře budovy bez výtahu.
Tak si tak pořád říkám, pro koho vlastně že jsou v našem státě ty úřady. Bohužel, čím dál víc jsem přesvědčen, že účelem státních úřadu není nějaká služba občanům, ale pouze vytváření pracovních míst pro lidi, kteří by se pro nedostatek jakýchkoli hodnotných schopností nikde jinde neuplatnili.
Žádné komentáře.