Při brouzdání po youtube jsem náhodou narazil na upoutávky a gamelpay videa z připravovaného třetího dílu Diabla. Pocity nadšení ze skvěle se jevící hry samozřejmě kalilo vědomí, že termín vydání je v nedohlednu. Blizzard sice ze zásady žádné data neuvádí a spekulace o nich nekomentuje, ale vše nasvědčuje tomu, že letos se „trojky“ nedočkáme.
Pohled na barbarovu gameplay ve mě ovšem vyvolal brnění v prstech. Ve dvojce jsem se totiž asi nejvíc vyřádil právě s barbarem. Nakonec jsem to nevydržel, oprášil stará CDčka a Diablo II i s datadiskem Lord of Destruction jsem nainstaloval. Chvíli jsem ještě pátral po patchi/modu, který by umožňoval použít vyšší rozlišení než původních 800×600. Ten jsem po chvíli našel, bohužel jeho poslední verze už něco pamatuje a tak není kompatibilní s posledním patchem hry (1.13b). Nechtělo se mi hru instalovat znova a tak jsem se smířil s nižším rozlišením.
Nejprve jsem začal hrát za druida, ovšem někde v druhém aktu mě přestal bavit (možná se k němu ještě vrátím, ovšem změním specializaci z nudného elementalisty asi na shapeshiftera) a tak jsem začal znovu s barbarem. S ním jsem aktuálně na 25 levelu (ještě 5 levelů a bude whirlwind a berserk) a proháním v třetím aktu obtížnosti normal.
Je to až k nevíře, ale tahle stará hra má pořád něco do sebe. Ač jsem ji minimálně 10x dohrál, ač je její technické zpracování z dnešního hlediska naprosto otřesné, pořád u ní vydržím sedět. Měl jsem možnost hrát mnoho Diablo-klonů, namátkou Dungeon Siege, Torchlight, Titan Quest, které jsou technicky rozhodně dokonalejší, ani u jednoho jsem dlouho nevydržel (čestnou výjimku tvoří tuším jenom Space Siege). Zkrátka něco, co Diablo má, těmto hrám chybí. Nevím sice, co to je, ale možná na to někdy přijdu.
Kdybych mohl radit lidem z Blizzardu, tak bych jim rozhodně poradil, aby pár měsíců před vypuštěním Diabla III uvolnily „dvojku“, byť třeba bez možností oficiální síťové hry, jako freeware. Lepší reklamu na nový díl si totiž neumím představit.
Žádné komentáře.